Brno, hrad Veveří – Členové klubu Carreau Brno se zase zbláznili a pojedenácté uspořádali na zelené louce, respektive na parkovišti pod hradem Veveří mezinárodní turnaj O pohár města Brna – Vars Cup. Celkově 19. ročník, který rychle odsýpal, ovládl precizně hrající triplet Juráň-Kaplánek-Janeček, který ve finále porazil Slováky Lančariče, Krajčoviče a Valenta.
19. ročník.
66 týmů.
26 cizinců.
6 národností.
1, respektive 3 vítězové.
Po letech covidové pandemie nebo výkopových prací se turnaj odehrál ve své klasické podobě.
Tedy švýcarským systémem na 5 kol s postupem do vyřazovací fáze.
Začátek na těžkých hřištích parkoviště pod hradem, odkud se pak 16 nejúspěšnějších týmů i celé zázemí přesunulo do kulis Příhrádku, obehnaném vysokými hradbami.
Kdo mířil na vítězství?
Jistě česká mužská reprezentace v čele s Honzou Reslem, který mohl v případě vítězství dorovnat v počtu celkových vítězství tohoto turnaje polské hráče Andrzeje a Jedrzeje Slizovy a Szymona Kubiesu.
Potřetí však putovní pohár nad hlavu nezvedl.
V osmičce jeho týmu vystavili stopku obhájci loňského vítězství.
Kuba Konšel, Luboš Srnský a Honza Michálek.
Ani ti ale neuspěli.
V semifinále jejich ambice rozprášil na maděru tým Petra Juráně.
Doslova.
Rychle.
13:0!
Někteří na celkového vítěze tipovali také českou repre espoirs.
Ta je hodně v pohodě, vše klape a kluci jsou zdravě hladoví po úspěších.
Vojta Bílek, Martin Hájek, Michal Zdobinský a Peťa Bejšovec ale dvakrát zaváhali ve švýcaru a nepostoupili.
Ojojoj.
Stejně jako třeba Jiří Korešové s Radkem Netušilem. Na ty vyšlo nepopulární 17. místo.
Nebo Fáfa s Čolkem a Kačkou Froňkovou.
Nebo juniorští reprezentanti.
Nebo Verča Slobodová s Nizozemci.
A nebo slovenská reprezentace žen.
Zkrátka na někoho to padnout muselo. Každý víkend není posvícení.
Co cizinci?
Letos jim nepřijelo tolik, na kolik jsme bývávali zvyklí.
Proč?
Faktorů je víc.
Dozvuky covidu.
Nová vlna covidu. Ostatně kvůli tomu nedorazili na poslední chvíli domluvení Rakušané.
Komplikovaná ekonomická situace. Rozuměj drahý benzín, drahé ubytování, drahé všechno.
Termínová kolize s mistrovstvími, kvalifikacemi a dalšími důležitými turnaji v přilehlých zemích.
A taky trochu, možná, celková únava z myšlenky společného středoevropského hraní.
A kdo teda z cizinců dorazil?
Samozřejmě náš přítel Bayarsaikhan Altangerel se svými mongolskými spoluhráči.
Ale vyhráli jen jednou.
Němci.
Strašně sympatičtí a dobře hrající “špílmachři” Lehmann, Lauche a Endler.
Takové hosty je vždy radost mít na turnaji.
Dotáhli to do vyřazovacích bojů. Tam jim trochu došla šťáva.
Dva Nizozemci, kteří spojili síly s Verčou Slobodovou.
Ale prohráli hned oba úvodní duely, čímž si odstřelili postupové ambice.
Tak snad za rok.
Ukrajinka Maryana Semeniv.
Nebo třeba Francouz Franck Ferlay.
Ale to už cizinci vlastně skoro nejsou.
No a samozřejmě Slováci.
Každý rok přijíždí bohatá družina a minimálně jeden tým se obvykle probojuje hodně daleko.
Letošní hvězdou byl Juraj Valent, který jen pár dní předem stanovil nový slovenský rekord ve střelbě na přesnost.
“Tak o tom som vo finále asi nikoho z divákov nepresvedčil,” sypal si na hlavu popel Valent za nepříliš vydařený výkon ve finále.
Se svými spoluhráči Dušanem Lančaričem a Matejem Krajčovičem nakonec skončili druzí.
A kdo teda vyhrál?
Vyrovnaný Petr Juráň.
Přesně placující Robert Janeček.
No a mašina na káčka Fana Kaplánek.
Ten den se jejich výkony sešly a turnaj vyhráli s velkým přehledem.
Na lopatky je mohli dostat snad jen kluboví spoluhráči v čele s Davidem Faltýnkem.
Těm ale v závěru osmifinále došel dech.
Robert dobyl hrad Veveří poprvé v kariéře.
Fanovi se to povedlo už v roce 2016.
A Peťa vítězství slavil ještě o rok dřív.
Druzí skončili, jak už víte, Slováci.
Bronzové medaile putovaly na krky Ivu Michálkovi, Jirkovi Greplovi a Lukáši Michaličkovi.
Osm nejúspěšnějších týmů si jako již tradičně rozebralo turnajová trička.
Ta byla letos šedivá s logem turnaje v bílém obrysu koule a bílým košonkem.
Nechyběly ani poháry, věcné ceny a samozřejmě prize money.
A co občerstvení? Bylo?
K obědu dostal každý něco jiného.
Záleželo, z jakého státu nebo kraje na hrad Veveří dorazil.
Podával se buď smažený květák, nebo karfiol.
K němu jako příloha brambory, erteple, zemáky nebo kobzole.
Pro fajnšmekry přes jídlo pak byly připravené speciální porce se zemskými jablky.
Během celého dne se mohli účastníci dojíst párky v rohlíku.
Nebo třeba francouzskými palačinkami.
Nechyběla ani pomazánková snídaně.
Odpoledne na Příhrádku se pak tradičně grilovalo.
Steaky byly doplněné o originální čočkový salát.
To aby se lépe střílelo. Hehe.
A v kolik se jelo domů?
Turnaj skončil relativně brzy.
I slovenští účastníci finále byli doma v Bratislavě ještě před půlnocí.
Počasí se také vydařilo.
“Poprvé, co jsem tady nezmokl,” lebedil si již citovaný Juraj Valent.
Requiescat in pace
Před začátkem turnaje se držela minuta ticha.
Za letos zesnulého Zdeňka Šedu.
Ti z vás, kteří ho znali, mu často říkali „Masoun“.
Jeden ze zakladatelů klubu PePek.
Jeden z průkopníků českého pétanque.
Byl to skvělý a hodný chlap.
A hlavně dobrý kamarád!
Kus svého osobního i pracovního života strávil právě na hradě Veveří.
A ten by bez něj nevypadal tak, jak vypadá dnes.
Odpočívej v pokoji.
Vzhůru na XX. ročník
Příští ročník bude kulatý.
20 let.
A protože celý pétanque je ze své podstaty kulatý, teprve za rok uvidíme, jestli na putovním poháru přibudou nějaká nová jména nebo bude stanovený třeba nový rekord v počtu vítězství.
Těšme se!
